Chata a chalupa, aneb chataři a chalupáři

Datum: 09.09.2010
  | 
Kategorie: Realitní průvodce
 |  
Publikoval: David Svoboda
Kde to všechno vzniklo? Zvláštní a přitom tak obyčejná kratochvíle je provozována již po generace. Postav dům, zasaď strom, zploď syna a pořiď si chatu. Tak by se dala ve zkratce popsat životní cesta velké řádky tuzemské populace. Kde se vlastně vzala neutuchající vášeň pro venkovská obydlí na víkend?

Různé prameny uvádí, že česká záliba v pobytu na venkově se datuje již od dob národního obrození. Pravý prvopočátek a boom v chataření či chalupaření můžeme najít na konci padesátých a začátku šedesátých let. Je velmi pravděpodobné, že tuto situaci vyprovokovala nehostinná realita tehdejšího bydlení ve městech a rovněž také celkově stísněná atmosféra v celé zemi. Přirozená potřeba vydechnout a nejlépe na čerstvém vzduchu, vyhnala obyvatelstvo do přírody. Tady se lidé začali shánět po něčem trvalejším, po přístřeší kam by se mohli vracet. Tak vzniknul český fenomén jménem chataření a chalupaření.

Alternativní bydlení a cenný majetek v jednom

Když se vrátíme opět do hluboké historie, zjistíme, že tzv. druhý domov můžeme najít již u středověkých feudálů. V té době tuto funkci plnili rozličné letohrádky, lovecké zámečky a královské rezidence. Kromě možnosti krátkodobého přesídlení plnily tyto nemovitosti další funkci. Uživatelé si tím rozšířili majetek. Nejinak tomu přirozeně bylo i u prvních průkopníků chataření. Samotná realizace nápadu nebyla žádná snadná záležitost, ale svépomocí se dala zvládnout. Také obstarávání materiálu byl jistě oříšek, ale když se dílo podařilo, měla rodina nový domov na víkendy, na léto, na dovolenou všeobecně.

Chaty - dřevěné budky i honosné rezidence

Pod pojmem chata si téměř jistě každý z nás představí trochu něco jiného. Musíme se obrazně vrátit do padesátých let minulého století, kdy se obliba chataření zrodila. Do té doby si dřevěné příbytky stavěli trampové, kteří se později od novodobých chatařů distancovali a konzumním trávením dovolené opovrhovali. Leč trend byl na světě a udržel se dodnes. Nejčastější variantou klasické chaty je stavení o dvou částech - obývací a spací. Chata je buď vyvedena do šířky nebo do výšky. Často bývá podsklepená. Honosnější provedení se začala budovat v sedmdesátých letech minulého století. Chaty v podstatě začaly kopírovat byty, s tím rozdílem, že byly zasazené do přírody.

Chalupy – němí svědkové historie

Často si pod pojmem chalupa, narozdíl od její příbuzné chaty, vybavíme stavení o něco bytelnější. Z části je to určitě pravda. Začátek v popularitě chalup musíme hledat na konci devatenáctého století. Tehdejší smetánka si s oblibou pořizovala venkovské azyly, kde její členové relaxovali a vyvětrávali ze sebe město. Chalupy, původně venkovská hospodářství, byly také častým útočištěm pro uměleckou obec. Inspiraci zde načerpávali spisovatelé či malíři. Po druhé světové válce se situace poněkud změnila a pomalu se rodil fenomén chalupaření. Ten přetrvává prakticky v nezměněné formě do dnešní doby. Malým handicapem chalup je jejich úctyhodné staří. Každou chvíli je tudíž potřeba na chalupě něco vyspravit a oživit. Výsledek však stojí za to, ozve se nejeden chalupář.

Fenomén dnes?

Mluvíme-li celou dobu o českém fenoménu je patrné, že přetrval a i v současné době obliba chataření a chalupaření neutichá. Naopak lidé mají stále větší potřebu změny prostředí a uchylují se na venkov. Každá větší realitní kancelář má své nabídce nějakou pěknou chatu či zachovalou chalupu, často za rozumný peníz. Máte také svůj flíček pro odpočinek?